ZÁŽITKY STUDENTŮ
Dobrý den paní Hercherová,
chtěla bych se Vám omluvit, že jsem se po takovou dobu neozvala, ale poslední měsíce jsem neměla vůbec na nic čas. Tak jsem se tady sžila s americkým prostředím a zapojila se do spousty aktivit, že jsem téměř ani neměla kdy se spojit s mojí rodinou v Česku. Nemůžu uvěřit, že už ani ne za dva týdny jedu domů. Všechno uteklo tak rychle. Pořád si živě vybavuji mé první týdny v USA v mé nové rodině a škole a zdá se mi to jako včera. Už teď vím, že loučení a odjezd nebude vůbec lehké. Našla jsem si tady spoustu kamarádů, získala novou rodinu… vlastně celé toto město je teď pro pro mě jako jedna velká rodina. Pamatuji si, jak jsem byla nešťastná, když jsem se dozvěděla, že si mě vybrala rodina z tak malého města a chtěla bych Vám strašně moc poděkovat za všechnu tu podporu a odvahu, kterou jste mi dodávala před mým odjezdem. Vím, že pro mě by nebylo v USA lepší místo. Oproti mým kamarádům, výměnným studentům z velkých škol, pro mě bylo mnohem snazší najít si kamarády a především zapojit se do jakýchkoli aktivit a sportů. Na podzim jsem hrála volejbal, přes zimu jsem byla manažer basketbalového týmu a teď na jaře hraji tenis. Škola byla také skvělá. Máme úžasné učitele a nadané studenty. V sobotu jsem graduovala a byl to jeden z nejlepších zážitků. Myslím si, že tento rok byl pro mě úspěšný. Zúčastnila jsem se několika výtvarných soutěží, kde jsem se umístila na předních místech, na hudebním festivalu jsem se ve hře na klavír dostala do státního kola a minulý týden jsem postoupila do státního kola tenisového turnaje. Teď si uvědomuji, že tento rok nebyl jen o angličtině, ale o poznávání nových přátel, kultury a získávání zkušeností. Doma bych nikdy neměla možnost naplno se věnovat všem těm aktivitám po celý rok a za to jsem neuvěřitelně vděčná. Občas jsem byla naštvaná, že jsem neměla na nic čas. Každý den jsem měla tréninky do pozdních hodin, poté spoustu úkolů do školy a na věci, na které jsem byla zvyklá z Česka už mi nezbýval čas. Teď ale vím, že jsem si tento rok užila na 100%. Ještě jednou bych Vám chtěla poděkovat, za vše co jste pro mě udělala, a že jste mi umožnila získat nezapomenutelné zážitky a zkušenosti na celý život. Ivana, USA
Dobrý den paní Hercherová,
dnes, týden po Halloweenu jsem si konečně našel čas, abych vám mohl napsat. Vím, že jste nám říkali o tom, jak moc budeme tady v Americe zaměstnaní, ale tohle jsem si mohl jen těžko představit. Ráno mi budík zazvoní 5:45, rychle do sebe hodím nějakou snídani a jdu do školy, kde ještě před začátkem vyučování posiluji, tak jak po mě a dalších klucích z cross country týmu trenér vyžadoval, teď už je to zas náš trenér basketu, kdo nás vyhání z postele takhle brzo. Poté začíná mé vyučování v osm hodin, kdy jedna hodina trvá 85 minut, ale už jsem si na to docela zvykl, stejně jako na 5 minut mezi jednotlivými hodinami. Škola je bezva, člověk tam i rád chodí, protože ta atmosféra a školní duch je pro nás Evropany novinkou. Učitelé na mě sice neberou nějak zvlášť ohledy, ale pokud potřebuji něco vysvětlit, tak jsou velice ochotní. Mám pocit, že česká úroveň školství je na vyšší úrovni, takže se školou nemám problémy. Příští týden máme čtvrtletí a zatím mám samé A, jen z biologie a chemie B, ale tyto dva předměty jsou pro pokročilé, takže to není špatné. Po škole ve 3:30 začíná trénink, teď už je to basketbal, předtím to bylo cross country. Byli jsme opravdu úspěšní na takto malou školu, zažil jsem neskutečnou atmosféru Wisconsin state championshipu, kde jsem jako třetí nejlepší běžec týmu pomohl k zisku stříbrné medaile. V basketu už to tak slavné nebude, Američani fakt ví, jak se tento sport hraje a já jsem začátečník. Po tréninku mám většinou dost úkolů + pracuji na projektech do mé české školy, takže do postele padám jako zabitý.
O víkendu o zábavu není nouze! S tolika kamarády ze sportů, ze školy a s dalšími mnoha lidmi se vždycky něco najde. Všichni jsou moc přátelští, berou mě mezi sebe. Většinou víkendové večery trávíme někde v kině, u někoho doma nebo jedeme jíst. Také docela dost času trávím s mojí host mámou, která mě ve všem podporuje, chodí na všechny moje závody a zajímá se jak o můj sport tak školu. Vypěstovali jsme si výborný vztah! můj host táta není tolik komunikativní, hodně často není doma a pracuje, ale všechno je v pohodě, občas si také máme co říct. Smutno po domově není tak velké, jen pokud jsem opravdu sám doma, tak to někdy může lehce přijít, ale v podstatě s tím jak jsem zde zaměstnaný, nemám žádný čas myslet na Česko. Co mi opravdu chybí, je český chleba a svíčková!
Přeji pěkné podzimní dny
Pavel, USA-Wisconsin-Boscobel